V českém veřejném prostoru posledních let se jedním z nejvýraznějších pejorativ stalo slovo „dezolát“. Jeho popularita explodovala v souvislosti s pandemickými opatřeními, válkou na Ukrajině, prezidentskou kampaní i sílícími dezinformačními proudy. Ale co vlastně znamená být „dezolát“? Kdo to slovo používá — a proč? A co jeho existence vypovídá o stavu české společnosti?
Původ slova a jeho význam
Slovo „dezolát“ má svůj základ v termínu „dezolátní“, což označuje stav krajního rozkladu, zanedbanosti či úpadku. V běžné češtině mluvíme o „dezolátním stavu silnice“, „dezolátní budově“ nebo třeba „dezolátní náladě“. V přeneseném slova smyslu však „dezolát“ získal nový, živý význam — jako označení osoby.
Dnes se tak říká lidem, kteří veřejně vystupují proti systému, šíří dezinformace, věří konspiracím, často obdivují Rusko a brojí proti „elitám“. Tato nálepka je ale silně subjektivní — pro jedny hanlivé označení, pro druhé hrdý odznak odporu.
Jak se zrodil český „dezolát“?
V českém prostředí se slovo masově rozšířilo během pandemie covidu-19. Na protivládních demonstracích, zejména těch, které pořádali aktivisté jako Jiří Havel, Jiří Janeček nebo později Jindřich Rajchl, se začali objevovat lidé s transparenty hlásajícími, že covid je „podvod“, že vakcíny jsou „experiment“ a že stát lidi „utlačuje“. Tito demonstranti byli médii i částí veřejnosti často označováni jako „dezoláti“.
Výraz se pak uchytil a začal se používat i v jiných kontextech — při debatách o válce na Ukrajině, o Evropské unii, o Green Dealu nebo o důvěře ve „mainstreamová média“. A v roce 2023 se „dezolát“ stává jedním z nejožehavějších symbolů české kulturní války.
Kdo je typicky označován jako „dezolát“?
Slovo se objevuje hlavně ve veřejné debatě, v komentářích na sociálních sítích, v médiích a někdy i ve výrocích politiků. Obvykle se vztahuje na tyto skupiny:
1. Účastníci protivládních demonstrací
Například demonstrace hnutí PRO vedené Jindřichem Rajchlem byla často označována jako „sraz dezolátů“. Přítomnost lidí s proruskými symboly, konspiračními hesly nebo transparenty typu „ČT lže“ přispěla k této nálepce.
2. Dezinformátoři a šiřitelé konspiračních teorií
Lidé sdílející nepravdivé zprávy, například o tom, že válku na Ukrajině vyprovokovalo NATO, nebo že volby jsou zmanipulované, bývají rovněž označováni jako dezoláti. Typickými postavami jsou např. Lubomír Volný, Jana Peterková nebo Ladislav Vrábel.
3. Volitelé antisystémových stran
Volitelé SPD, Trikolory, Volného bloku nebo právě hnutí PRO bývají v očích některých novinářů a komentátorů vnímáni jako „dezoláti“. To samozřejmě přispívá k další polarizaci a nepochopení mezi „centrem“ a „periferií“.
Výroky z praxe
Zde je několik reálných výroků, které ilustrují používání slova „dezolát“ v českém prostředí:
Martin Fendrych (Aktuálně.cz): „Na Václaváku se opět sešli dezoláti. Tentokrát proti vládě, EU i realitě.“
[zdroj: Aktuálně.cz, 2023]
Mikuláš Minář (Facebook): „Dezoláti zneužívají svobodu projevu k tomu, aby volali po jejím zničení.“
Jiří Ovčáček (Twitter): „Slovo ‚dezolát‘ je jen další zbraň těch, kteří už nedokážou diskutovat, a tak jen urážejí.“
Proč je slovo „dezolát“ tak silné?
Používání tohoto výrazu má několik dopadů:
1. Dehumanizace oponenta
Pojem „dezolát“ přestává být popisem postoje, ale stává se souzením celé osoby. Když někoho nazvete dezolátem, říkáte tím, že jeho názory nejsou legitimní. Místo diskuse nastupuje pohrdání.
2. Zrcadlení frustrace společnosti
Mnoho lidí, kteří se takto označují, nejsou nutně „hloupí“ nebo „zlomyslní“. Jsou to často lidé z vyloučených regionů, s nízkými příjmy nebo bez důvěry v instituce. Slovo „dezolát“ tak reflektuje nejen jejich vnímání, ale i postoj těch, kdo žijí v relativním komfortu a stabilitě.
3. Zrcadlový pojem k „libtardovi“
Zatímco „libtard“ slouží jako zbraň konzervativců proti progresivistům, „dezolát“ je zbraní opačnou. V obou případech jde o jazykové zkratky, které zabíjejí dialog.
„Dezolátství“ jako identita?
Zajímavým posunem je fakt, že někteří lidé toto označení přijali za své. Na transparentech se objevují slogany jako:
- „Hrdý dezolát“
- „Dezolát? Děkuju, nechci být jako vy!“
- „Raději dezolát než otrok systému.“
To ukazuje, že slovo „dezolát“ může paradoxně fungovat i jako symbol vzdoru. Lidé tím dávají najevo, že nepatří k většinovému proudu, že nedůvěřují médiím ani vládě — a že na to jsou pyšní.
Je „dezolát“ diagnóza, nebo výkřik?
Z hlediska kulturní analýzy je „dezolát“ výrazem krize důvěry. Lidé, kteří nesdílejí hlavní proud informací nebo ideologií, se ocitají na okraji — a reakce většiny je často výsměch místo zájmu.
Otázkou však zůstává: pomáhá nám to někam posunout? Odpověď bude záležet na tom, co chceme od veřejné debaty.
Jak s tímto pojmem zacházet?
1. S opatrností
Používejme slovo „dezolát“ jen tehdy, když víme, co tím skutečně říkáme. Není to synonymum pro „nesouhlasím s tebou“. Je to silný odsudek, který může víc škodit než pomáhat.
2. S odstupem
Zkuste se ptát: Proč ten člověk mluví, jak mluví? Možná má špatné informace. Možná má osobní zkušenost, která ho vede k nedůvěře. Nebo možná jen hledá, kde být slyšen.
3. S vědomím hranic
Ano, určité projevy — například podpora diktatur, antisemitismus nebo výzvy k násilí — nelze tolerovat. Ale mezi tím a nálepkováním „dezolát“ je rozdíl, který musíme vnímat.
Závěr
Slovo „dezolát“ se stalo symbolem české kulturní války. Je ostré, emotivní, často zneužívané. Označuje nejen osoby, ale i hluboký společenský příkop. A stejně jako jiné nálepky, i toto slovo vypovídá více o těch, kdo ho používají, než o těch, kterým je určeno.
V zemi, která se v posledních letech potýká s krizí důvěry, s nárůstem dezinformací a s rozdělenou veřejnou debatou, potřebujeme méně dezolátů — ale hlavně méně nálepkování.
Napsat komentář