Výraz „pražská kavárna“ zní nevinně. Téměř poeticky. V realitě české veřejné debaty je to ale výraz, který za sebou táhne emočně nabitou zkratku – hanlivé označení určité skupiny lidí, názorového proudu nebo společenské vrstvy. A stejně jako „lepšolidi“ nebo „sluníčkáři“, i tento pojem vypovídá víc o svých autorech než o těch, které má popisovat.
V tomto článku se podíváme, co „pražská kavárna“ znamená, kde se vzala, jak se proměnila a proč je dobré chápat, co skrývá za fasádou jednoho zdánlivě banálního sousloví.
Původ výrazu
Pojem „pražská kavárna“ není český vynález – podobné výrazy („caviar left“, „chardonnay socialist“, „latte liberal“) existují i v jiných jazycích a vždy označují liberální elity z velkých měst, které mají podle kritiků odtržený pohled od reality.
V Česku se ale uchytil mimořádně silně, hlavně díky jednomu člověku: prezidentu Miloši Zemanovi. Ten začal kolem roku 2013-2014 výraz používat systematicky ve svých projevech. Cílem bylo vymezit se vůči kritikům své politiky, především z kulturních a intelektuálních kruhů.
Miloš Zeman (2015):
„Pražská kavárna mě může kritizovat, jak chce. Já dávám přednost hlasu obyčejných lidí z regionů.“
Kdo podle kritiků tvoří „pražskou kavárnu“?
Zeman i další uživatelé výrazu ho používají jako paušální označení pro:
- liberální intelektuály
- novináře z mainstreamových médií (Respekt, Deník N, Aktuálně.cz)
- umělce, herce, spisovatele (Hřebejk, Svěrák, Viewegh…)
- aktivisty a NGO sektor
- akademiky, studenty humanitních oborů
- voliče opozice (TOP 09, Piráti, STAN…)
Tito lidé jsou vykreslováni jako morálně nadřazení, odtržení od reality, elitářští a přezíraví vůči „běžným občanům“. Symbolicky je spojuje Praha – a ještě symboličtěji její kavárny.
Proč zrovna „kavárna“?
Výběr slova „kavárna“ není náhodný. V češtině (a středoevropské kultuře obecně) má kavárna specifický kulturní nádech:
- místo debat, filozofování, intelektuálního rozjímání
- městské, kultivované prostředí
- prostor pro „řeči“, ne pro „práci“
V kontrastu s „hospodou“ – kde se podle klišé „mluví pravda“ – působí kavárna jako místo odtržení od života.
Kde se pojem používá?
Pojem „pražská kavárna“ je běžný zejména v:
- politické rétorice populistických politiků (Zeman, Babiš, Okamura)
- diskusích na Facebooku a X, hlavně v dezinformačních nebo pravicových kruzích
- komentářích na serverech jako iDNES, Novinky, Parlamentní listy
- alternativních médiích (Aeronet, AC24, CZ24 News)
Reálné výroky z praxe
💬 Politici a média:
Miloš Zeman (2016):
„Pražská kavárna je frustrovaná z toho, že nevyhrála volby.“
Tomio Okamura (2020):
„Neziskovky financované ze zahraničí, podporované pražskou kavárnou, rozkládají naši suverenitu.“
Facebook, komentář pod článkem o novinářích ČT (2023):
„To jsou ti vaši pravdoláskaři z pražské kavárny. Za moje daně!“
Diskuze pod článkem o festivalu Prague Pride (2022):
„Pražská kavárna zase slaví. Normální lidi to nezajímá.“
Kdo to „opravdu“ je?
Ve skutečnosti žádná „pražská kavárna“ jako organizovaná skupina neexistuje. Je to symbolická zkratka – metafora určitého světonázoru:
| Rys | Popis |
|---|---|
| geografie | Praha, Brno, velká města |
| profese | kultura, žurnalistika, neziskový sektor |
| hodnoty | liberalismus, otevřenost, EU, lidská práva |
| styl komunikace | kultivovaný, ironický, intelektuální |
| životní styl | městský, ekologický, multikulturní |
Ve zkratce: je to opak „obyčejného člověka z regionu“, s nímž se populisté rádi ztotožňují.
Ironie a sebeidentifikace
Stejně jako u „sluníčkáře“ nebo „lepšolidi“, i zde došlo k ironickému obratu. Mnozí lidé výraz „pražská kavárna“ přijali s nadsázkou a hravostí:
- trička s nápisem „Pražská kavárna navždy“
- memy s nápisem „Pražská kavárna pije espresso a dělá revoluci“
- hashtagy jako #teamkavarna nebo #vzkavarne
Tím se narušuje původní hanlivost pojmu a vzniká prostor pro vlastní výklad.
Proč to funguje?
Výraz „pražská kavárna“ má úspěch, protože:
- je jednoduchý a úderný
- spoléhá na kulturní archetyp (město vs. venkov)
- nabízí pocit „my proti nim“
- nepotřebuje přesná fakta – jen emoce
V době polarizované politiky a zkratkovité komunikace fungují podobné termíny jako zbraně ve válce symbolů.
Co říká o české společnosti?
Fenomén „pražské kavárny“ ukazuje hluboké rozdělení společnosti podle geografie, vzdělání a hodnot:
| Praha a kavárna | Region a hospoda |
|---|---|
| liberální, globální | konzervativní, národní |
| progresivní témata | tradiční hodnoty |
| jazyk inkluze | jazyk „prostého lidu“ |
Toto rozdělení ale není nutně nepřekonatelné – pouze jazykem, který situaci dále vyhrocuje, se překonat nedá.
Shrnutí
„Pražská kavárna“ není organizace, ale narativní nástroj. Slouží k tomu, aby se vymezila „elita“ od „lidí“, „oni“ od „nás“. Často vytváří falešné dělení a podporuje resentiment, který může být zneužíván politicky.
Namísto boje proti „pražské kavárně“ bychom se měli ptát:
- Proč cítíme potřebu ji vytvářet?
- Co nám vadí – názory, nebo jejich nositelé?
- Co ztrácíme, když mluvíme o lidech skrz škatulky?
Slovník veřejného prostoru vytváří svět, ve kterém žijeme. A každé slovo je cihla, která buď staví mosty, nebo zdi.
Napsat komentář