„Vítač“ je termín, který se v české veřejné debatě objevil především během migrační krize v roce 2015 a od té doby se etabloval jako politická nálepka, kterou používají především kritici liberálního přístupu k migraci. Vítač je tedy někdo, kdo prosazuje otevřenost vůči migrantům a otevřené hranice. Tento termín se v české politice obvykle používá s pejorativním nádechem, často pro označení lidí, kteří podle kritiků neadekvátně a naivně podporují přijímání uprchlíků.
Pojďme si rozebrat, co tento pojem znamená, jak vznikl a kdo je vlastně považován za „vítače“ v českém veřejném prostoru.
Původ pojmu „vítač“
Termín „vítač“ se začal v České republice více používat během migrační krize z let 2015–2016, kdy do Evropy přicházely statisíce migrantů, především z Blízkého východu a severní Afriky. Kritici migrace, včetně některých politických stran (např. SPD Tomia Okamury nebo KSČM), začali označovat své oponenty jako „vítače“ – tedy osoby, které podporují otevřené přístupy k migraci, sdílení evropských hodnot a vítání uprchlíků s otevřenou náručí.
Vítači jsou tedy lidé, kteří se staví proti uzavřenosti hranic, hájí lidská práva migrantů a podporují solidaritu v rámci Evropské unie.
Kdo je vítač?
Vítač je obvykle:
- zastánce humanitární politiky a práv uprchlíků
- liberální intelektuál nebo aktivista v oblasti práv člověka
- politici a veřejní činitelé, kteří volají po solidaritě s migranty
- někteří novináři a kulturní pracovníci, kteří se staví proti xenofobii a diskriminaci
- proevropský orientovaný člověk, který věří, že migrace je nezbytnou součástí moderní Evropy
V českém veřejném prostoru bývá označován každý, kdo se kriticky staví proti přísným migračním politikám a odmítá populistické, xenofobní a nacionalistické přístupy, které prosazují protiimigrační strany.
Jak vítači reagují na kritiku?
Pro „vítače“ je tento pojem většinou odmítán, protože jde o označení, které je ironické, pejorativní a zjednodušující. Mnozí, kteří jsou takto označováni, nevidí problém v přijímání migrantů, ale spíše v přístupu k těmto tématům, který je podle nich fundamentálně nehumanitární. Namísto toho, aby byli označováni jako vítači, se rádi prezentují jako obhájci lidských práv, solidarity a integrace.
Například během migrační krize v roce 2015 se české vládní představitele i veřejné činitele (jako byl tehdejší ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier) postavili proti politikám uzavírání hranic a prosazovali přijetí kvót na rozdělení uprchlíků mezi členské země EU.
Pro vítače je vítání migrantů v souladu s evropskými hodnotami a mezinárodními úmluvami o ochraně uprchlíků a azylových práv. Hlavním argumentem je, že odmítání migrantů poškozuje morální kredit Evropské unie a že v dlouhodobém horizontu přinese větší výhody pro ekonomiku a společnost (například díky pracovní síle, demografické obnově apod.).
Kritika vítačů a proč to nefunguje podle kritiků
Naopak, kritikové vítačů často používají tento pojem jako způsob, jak označit naivní, utopistický přístup, který podle nich ignoruje realitu:
- bezpečnostní rizika spojená s nelegální migrací
- kulturní a sociální integrace migrantů
- ekonomická zátěž pro veřejné rozpočty
- náboženské a kulturní rozdíly, které mohou vést k napětí ve společnosti
Kritici označují vítače za kavárenské intelektuály, kteří nemají kontakt s realitou a kteří se nechtějí dívat na problémy, které migrace může přinést. Tento postoj bývá charakterizován jako elitářský, protože se často nebere v úvahu názor širší veřejnosti, která v migranty často vidí nepřizpůsobivou hrozbu.
Jak je vítač využíván v českém veřejném prostoru?
Pojem „vítač“ je populární zejména mezi kritiky současné vlády a pro-evropských politiků, kteří jsou vnímáni jako ochotní přijímat migranty za každou cenu, a to i v případě, kdy podle jejich oponentů ohrožují českou identitu a bezpečnost.
V internetových diskuzích je „vítač“ často nekompromisně napadán. Příkladem může být obvinění vítačů z pokrytectví, elitářství nebo nepochopení potřeby národní bezpečnosti.
Kritický komentář na iDNES (2021):
„Ti vítači by měli konečně přestat s těmi svými naivními představami o ideální Evropě. Nejsme schopni se postarat o vlastní problémy, a oni chtějí ještě zvát další cizince!“
Tomio Okamura (2021):
„Vítači nám cpou do země lidi, kteří nejsou schopní se integrovat a pouze si užívají sociálních dávek. Místo toho, aby se starali o vlastní občany, dávají přednost uprchlíkům.“
Vítač jako kulturní symbol
Stejně jako u jiných politických nálepek, i vítač se stal symbolem pro širší kulturní konflikt. Když mluvíme o vítačích, obvykle tím nemíníme jen ty, kteří podporují přistěhovalce, ale celou skupinu lidí, kteří jsou vnímáni jako příliš otevření, příliš liberální a příliš vzdálení od každodenní reality běžných občanů.
Vítači jsou tedy i symboly kulturního rozdílu mezi liberálními, proevropskými elitami a těmi, kteří se považují za patrioty a obhájce národních hodnot.
Napsat komentář